To dávno už je, kdy nám oči jasem vzplály
a v duších rozbřesklo se v svěží rose ráno,
a vzdálené kdes housle tichou nocí lkaly
tak jako dnes, kdy všechno, všechno dokonáno.
A květy vybledly nám, v mrazném dechu zkřehly,
dnes steskem minulosti smutek v život dýše,
a smutné písně v bolesti jen do strun lehly,
před vznikem vzpomínek jež v duši leží tiše.
To refrén písně té, již slouchali jsme spolu
a která nás zas v příval dávných snění svádí,
viď, budeme vzpomínati pouze v tichém bolu,
jak měli jsme se rádi.