Matičko! v lese hlubokém
přemnoho ptáků zpívá,
a polétá, a štěbetá,
a teskno jim nebývá.
V zelených vršcích dva a dva
uzoučké hnízdo mají;
než podřímnou sem tam, sem tam
je vršky kolébají.
„Dceruško! v lese hlubokém,
tam pavouk sedí v houští
a přede, přede celý den,
komůrku neopouští.“
Jsouť ptáci mladí, veselí
a pavouk nezná lásky;
já také někdy budu příst,
až přijdou s lety vrásky!