Ze řeky se páry noří
od pramene až ku moři.
Smrť rve hlavu mladou, starou.
Vzhůru duše plynou s parou:
vzhůru ptačí hlas i dravců puch.
Na nebi se shluknou v chmury,
v děcka život kane s hůry:
rudá růže na rty děvy,
do básníka něžné zpěvy,
jed v lichotné rty proradné,
v hruď boháče sněhy chladné,
ve vojína touhy dravé,
mnichům kápě z mlhy tmavé. –
Stojí v mračnech duší davy,
vrazí v sebe vzdorné hlavy,
v blesk se slijí, na zem střelí,
žhoucí syn to šerých času,
zrozen ve hromném zápasu. –
Pára stoupá, padá zticha,
zem jí ssaje a vydýchá
stejné proudy vždy. A život všech
trvá jeden plachý země dech.