Všem národům proud poesie plný
bůh prýštit nechává. O jeho vlny
ať národ sám se dělí. V divém shonu
my naryli jsme tisícerou stůčku,
by každá prsa měla po potůčku,
a zředěn proud žilami epigonů
se vleče. Běda chabým vnukům, běda,
jimž osud hrdiny za otce nedá!
Bůh skýtá poesie zlatohlav;
ať národ oň se dělí. Hlučný dav
na skvostné laty roucho nám roztřepil,
a každý na hadry si cetu vlepil.
Nu žebrák zpívejž! Vyzpívá si chleba,
a plaší písní strast, co krev mu střebá.