Sedí mladík na pohovce,
bafá z dýmky hezky líně,
a v tom „dolce far niente“
počne snít o drahé Míně.
V obláčku, hle, dýmu vidí
spanilou tu její tváři,
vidí, kterak z oka temna
hvězda jemu lásky září.
Vidí se s ní na Žofíně
v přestrojení na redutě,
tančí s ní a dvoří se jí,
vzdychá sladce: „Miluju tě!“
Nahoru pak s ní se vede,
v hodině to odpočinku,
jídlem, pitím častuje ji,
tu svou drahou „kolombinku“.
Když tak vedle ní tu sedí,
krev se vínem rozehřívá,
myslí již, že blaho ráje
naň se z dáli pousmívá...
V tom se obraz rozeplyne –
jaká lekce mravokárná!
místo Žofína se jeví
v dýmu – c. k. zastavárna!