Ústům nelze vysloviti,
co dnes srdce moje cítí,
pročež k Pánu do výsosti
sepnouc ruce zvednu,
k němu, dárci vší milosti,
prosebně pohlednu:
aby matinku mou drahou
dlouho ráčil zachovati,
vždy jí popřál oplývati
zdravím, štěstím, myslí blahou.
Mně pak přáno buď k radosti,
abych láskou, poslušností
matince se zavděčila,
za práci a pečování
upřímně se odsloužila
věrnou láskou do skonání.