Tak nám s Tebou, otče veledrahý,
nastala již doba loučení;
„s Bohem!“ kyne ruka neodvratná
po tak dlouhém krásném sloučení:
s láskou vyslyš slova lásky vroucí,
jež Ti vzdává vděčnost nevadnoucí.
Přijmi díky za ty všechny péče,
jichž Tvým vedením jsme poznali;
přijmi vděčných srdcí tiché přání,
by Ti růže štěstí zkvítaly:
četných zásluh pak ať věnce krásné
blaží čelo Tvé po práci spasné.
Darů svých Ti uděl na odměnu
v počtu hojném nebes dobrota;
radost tichá, blaho nezkalené
oslaď Tobě cesty života:
a při libém doby uplynutí
přej svým věrným někdy zpomenutí.