Jako slunko za jarního rána
na květné se luhy usmívá;
tak buď blaženost Ti čistá dána,
ježto růže v cestu rozsívá.
Žádná nekal žití Tvoje zloba,
v srdci dli vždy radost vábivá,
blahá s blahou střídejž se Ti doba,
mír ať svatý s Tebou přebývá.
Rychle sešliž pomoc svou Ti nebe,
když se trud a bol Ti navěží,
i zachovej ve zdraví vždy Tebe
dlouho vlastenecké mládeži.
S radostí si budem zpomínati
s okem slzou díků skráseným,
na dobu, kdy přáno naslouchati
bylo nám Tvým slovům vznešeným.
Až však nebe změní naše dráhy,
které rozloučí snad navždy nás,
ó pak přej nám, pěstiteli drahý,
milé, sladké upomínky hlas!