Když jsouce oba svobodni,
jsme spolu jen tak hráli,
Ó snové lásky lahodní!
tuť oba jsme se smáli.
Později, když jsem zub strojil
svatební na koláče,
tuť já sic plný smíchu byl,
leč ona plna – pláče.
Teď skončeny jsou líbánky
a záhy tak, pohříchu,
já spouštím nyní moldánky,
kdež ona plna smíchu!