Blesky boží! s jakým vy to spěchem vtíráte se v každý smutku dům! Stíhat jiné jedovatým dechem, to vy znáte, v tom jste unicum!
Sotva mrtvého kdes čenicháte, jako hyéna jste hnedky tam! Vy se k nemocnému dotíráte, prv než lékař přestal doufat sám.
Div, že po ulicích nekřičíte: „Funus – krásný funus! lacino!“ Nadarmo svůj jazyk necvičíte, dobře křičet znáte, ferino!
Živým ani mrtvým v celé Praze nedáte vy chvíli pokoje. Nechte mne, sic přijde vám to draze, spouštěti se se mnou do boje!
Nevídáno! Malé strachy máme! Že jste smělá, známo všade již! Však i nade vámi uděláme s boží pomocí již brzo kříž!
Čekat na smrt jiných, toť je celé ušlechtilé vaše umění! Pacient, jenž jak vy hubou mele, není dalek svého skončení.
Podle toho s vámi by to bylo dávno na kahánku – Vem vás ďas! A vás též! Vy drzá všudybylo! Jakže? I toť aby hnedky vás!
Celý národ byste pochovala nejraději pěkně zvůlí svou! Ten se, aniž já bych pomáhala, sám pochová nesvorností zlou!
Žádné politické všetečnosti o té naší české nesvornosti, mohlť by v tom vidět k posledu také někdo naši „Besedu“.
To jen vaše zlomyslnost vzorná; naše „Beseda“ je jistě svorna! Bůh ji račiž zlého uchovat! Nechcete ji také pochovat?
Toť je přes příliš – vy jedna zloto! „Entreprise“ – „Pietá“ – nu proto! Zvolna, zvolna, drahé dámy! věčný mír buď mezi vámi.
Povězte radš bez váhání, co vás vede z nenadání k nám? Jak se ve městě zas pleská,
má tu býti pohřeb dneska! Starý rok prý dodělává – Amen! buď mu věčná sláva! A vy podle zvyku svého
šlechetného, křesťanského, přicházíte bez volání, zda tu něco k vydělání? Chyba lávky, drahé dámy,
cítím tichou soustrasť s vámi, ale z vašich „benefic“ nebude dnes zhola nic! Myť jsme sami stloukli v skoku
pohřeb starému již roku – a jak slyšet v tuto chvíli, už jsme mu i odzvonili – tam pak – s všemi svými trudy
odjíždí již ke všem všudy! Pozdě, pozdě, nožky svěží, už ho dohoníte s těží, mimo to pak, věřte nám,
dobře již, že je ten tam! Dosti za své krátké vlády nadělal nám zlosti tady, dosti trampot, strastí, běd
na naše i hlavy sved', tak že v náhrobní mu kámen píšem s chutí: Finis! Amen! Aj, tam nový již se hlásí!
Kéž by nám byl rokem spásy!
Cookies on Poetry Cove