Již to se mnou patrně jde s kopce, ani ležák nechutná mi víc; život jedva visí na své šťopce, slábne hlas a na smrt bledne líc.
Odkvétaj' ach na vždy moje růže, ani Hamrník mi nepomůže. Že tak krátké chvíle nám tu přáno ve slzavém tomto údolí!
Sotva cumlu, kaši kvinde dáno, již se stařec k hrobu batolí! Osudná mu nastává tu krise, propadá co oběť „Entreprise“.
Co to? Kdo se u nás může smáti – při těch časech? při té drahotě? Račte se již k Abrahamu bráti, pravím vám to ve vší dobrotě!
Jakže? Cože? Kdo se osměluje? Ten, kdo po vás vládu nastupuje. Račte, prosím – Vždyť je času dosti! Jedenácte sotva odbilo!
Prchat z veselé tak společnosti – Vím, že by se ti to líbilo – avšak plna míra již tvých hříchů, čas je, abys bral se na soud – K smíchu!
Dokud zbývá trochu vlády tu, neodpustím ani minutu! Jsi jak všickni staří potentáti. Avšak nebudem se tebe ptáti.
Nedbajíce na tvé pretense, dáme tebe zkrátka do pense! Opovaž se! Nejprv odkryty buďtež tobě pěkně levity,
vše, co spáchal jsi zde, safiente, od Francescona až k zlaté rentě. Avšak, nač se s tebou mořit mám? Zde si slabikuj to pěkně sám.
Čti! Ach milost! ještě minut pět! Čti!! Mne dosud těší tento svět! Čti!!! Tak krutě skončit – běda! Zde se končí zdravotnická věda!
Nezbývá než jedna pomoc tady! Starý mrtev, nechať žije mladý! Nechci pomlouvat ho, drazí páni, ale nestál za šňupeček ani!
Nedbalť přání vašich, nadějí, ani jiných rad a ideí, málo rozplet', za to zaplet' mnoho, Čechům nepřinesl ani toho –
leda v divadle ty nové kusy, „cri-cri“ a ty „tramway-omnibusy“; na konec, by zachoval se líp, spáchal mizerný ten vtip –
(kýž ho všickni Mameluci!) že dal Turkům – – konštituci, z čehož věru strach je zdeť, aby nepuk' smíchy svět!
Avšak – abych příliš jej nezkrátil, pravda: „Svornosti“ on svornost vrátil, v národě též všecky spory uhejčkal i liché vzdory,
hradby sboural v notném spěchu, na „národní“ vsadil střechu, opravil pár starých věží a teď – na vavřínech leží...
Nyní já, co třeba dále, budu hnáti k předu stále, nahradím, co zanedbáno, dokončím, co rozděláno
a co nedoved' by druhý, splatím za ně všecky dluhy. Za to k počátku své vlády vyprosím si ňáké interády!
Cookies on Poetry Cove