Hleďme jen ty mladé pány, jak nám spílaj' bez oddechu šosáků a Staročechů, zovou nás ultramontány!
Tvrdí, že jsme v před i vzadu pokroku jen na závadu; lezeme prý jako raci, kazíme jim marně práci –
i toť aby rarach sám do hrdla již přímo vám! V popředí stál v dobách všech Staročech jen – Staročech!
Hleďme jen ty staré pány, jak nám spílaj' v něžném tonu rebelantů, boucharÓnů, zvou nás Garibaldiany;
tvrdí že jsme atheisté, petrolési, komunisté, posýlaj' nás prakratince rovnou cestou do blázince –
i toť aby rarach sám do hrdel, vy páni, vám! Víc, než je ho ve vás všech, rozumu má Mladočech!
Zasloužili byste věru za své křiky daremné litanií bez výběru! Zticha! sice – držte mne!
Ach kde jsou ty dávné časy, kde jsme my prvními byli, jenž jsme národ probudili ze sna zlého svými hlasy.
Kdež jsme zpívali ve zdraví: „My jsme vlastencové praví“! anebo: „Vše jen ku chvále“ a tak dále – a tak dále –
jářku, byl to krásný čas, kéž se vrátí brzy zas! V popředí stál v dobách těch Staročech – jen Staročech!
Moudřejší teď slyšet hlasy, větší ve všem zříti píli, rychleji se kráčí k cíli, lepší čekati lze spásy.
Vše se hýbe teď i činí, my jsme vůbec kosi jiní, zdlouha, vážně nezpíváme, zkrátka „Naprej“ radš voláme,
a co příští zrodí čas, v slávě zjeví nás jen, nás! Protož vzor vlastenců všech Mladočech jen, Mladočech!
Chlubiti se dobře znáte, to je známo – nic však víc! V kapse trochu peněz máte, ale, ale v hlavě nic!
V hlavě trochu tento máte, ale, ale v kapse nic! Avšak marny všecky hádky, vás už nikdo nepřesvědčí!
Škoda vašich dlouhých řečí, že je v nich tak rozum krátký. Vzhledem k vašemu jen mládí, oko zamhuřujem rádi –
Z úcty k vašemu jen stáří snášíme vše s klidnou tváří – Protož žijme svorně dál – By se nám svět nevysmál!
Vlast svou slaví v dobách všech Staročech i Mladočech! Nač se dále svářit máme, vždyť jsme přece jedna krev!
S nadšením radš provoláme: K slávě vstaň náš český lev!
Cookies on Poetry Cove