Šumný ples a pestrý rej,
srdce na srdci tu tluče
jako bednář na obruče,
všem je volno, všem je hej!
Zvláště zde ten mladý párek,
anděl ona, božídárek
on, se dnes dobře maj',
samé blaho, samý ráj!
On jí šeptá v ouško malé
samé fráse zastaralé,
ona vzdychá z hloubi pak
vroucně tak a něžně tak,
až se sladký seladon
rozplývá jako vlašský ton.
„Ach jak blaženým se cítím,
jist jsa vaší náklonností.
Dráha má jde samým kvítím,
šťasten budu do věčnosti!“
Ona vzdychne znova něžně
a pak prohodí tak zběžně:
„Ale milý plaušéři,
kdy pak půjdem k večeři?!“