Žádný v světě rajterák,
husar emberák,
žádný kozák donský,
jezdec mordiÓnský
ani beduin,
zkrátka žádný matky země syn
nevypadá v sedle
na koni tak statně,
krásně, majestátně,
jako židák Šmule, hned tu vedle.
Jednou skrze panský park
rajtoval kams na jarmark;
tam se Arab jeho čehos lek',
dal se na útěk.
Židák, chudinka,
myslí: poslední to moje hodinka!
V tom an zpropadeně
jede bez úzdy tak,
bez střemene,
sedě koni svému v postrku
brzo vzadu, brzo na krku,
potká maně
s ním se Maušl z Tmáně;
zastaví se,
holí v zemi zakotví se
a pak ptá se samý smích:
„Kam pak, Šmule, kam
na tom kladrubáku tam?
Hnáti koně tak, toť velký hřích!“
Šmule dí pln zlosti: „Blesky boží!
on se ještě ptá!
Což pak vím to já,
kde mne bláznivá ta herka složí?!“