Dokud jaro kvete,
sbírá medy včelka
a hromádka roste,
až je hezky velká.
Tu hospodář přijde,
včelka mu med přeje,
on si jej vybere,
srdce se mu směje.
Co jsou v sadě včelky,
to jsou v škole dítky,
sbírají do duše
vědomostí kvítky.
A když nasbíraly
s důstatek těch kvítků,
svíjejí z nich pro Vás,
drazí hosté, kytku.
Kytka arci malá,
z malých kvítků svitá,
ale je v ní dítek
úcta s láskou skrytá,
za to, že nás Vaše
ochrana vždy pěstí,
bychom jako kvítky
mohly krásně kvésti.
Ó přijmětež, drazí,
laskavě kytičku,
vždyť ona vykvetla
v dětinském srdíčku;
v dětinském srdíčku,
v němž lichoty není,
bychom udělaly
Vám dnes potěšení.