Slyšte, dítky Libušiny,
žalostný pláč Melusiny,
Ó jak zmáhá se ta Praha
v pavučiny, v pavučiny!
Posud ve svých zděch tu hostí
zbytky šedé minulosti,
i té dávné, smutně slavné
nesvornosti, nesvornosti!
Dosud hostí starou bídu,
starou lásku panstva k lidu,
výšku věží, šířku kněží
a těch židů – a těch židů!
Měšťáků pych nabubřelý,
pro vlast zápal odumřelý,
netečnictví, zpátečnictví –
Bábel celý, Bábel celý!
Cizích hostí tíž i škody,
cizích hovorů jak vody,
cizí hlavy, cizí mravy,
cizí mody, cizí mody!
K otcův slávě srdce chladné,
v haraburdí meče pádné,
ku rozvoji, k práci, k boji
chuti žádné – chuti žádné!...