Papír.

„Papír všecko snese!“ říká skorem každá nace; důkaz bude tato deklamace, jestli někdy vytiskne se.

Papír nejvzornějším skorem trpělivosti je vzorem, když se moudře pováží, co vše s ním se děje,

čím vším ve světě je i co snáší s kuráží. Moh' bych činit o tom úvahy dlouhé na lokte i na sáhy –

či tak – pardÓn s „kadetry“! – chtěl jsem říci na metry... Že však jemnocitné dušinky vaše nechci příliš obtěžovat,

dovolím si deklamovat nanejvýš čtvrt hodinky. Prosím jenom, páni velcí, malí, byste do očí mi nezívali,

protože, jak znám se, v sled zívati bych musil s vámi hned, což bylo by negalantní ve společnosti tak intresantní.

Povím tedy krátce zcela, co a v jaké asi míře shledáváme na papíře, co vše z papíru se dělá

nebo z papírových těst, zkrátka: co vše papír jest! V pořádku bych postupoval jistém, začnu s křestním listem,

jenž prý, jak dí kleveta, vstupenkou je jaksi do světa, do té velké komedie, plné tragiky a mizerie,

s troškem humoru, co šafránem na oukropu nemastném a neslaném. S křestním listem v konstellaci je hned vysvědčení „očkovací“,

jímž se vykázati mohou fakani od neštovic celí zďobaní, by se potvrdilo na novo, příroda jak lékařův dbá na slovo.

Pro kantorův milánky, děti pilné, dobře vychované, z papíru jsou různé pisánky, předložky i linkované

„lenochy“ tak zvané; dále jiné školní trety, atesty a „flaisbilety“, s nimiž podle staré zkušenosti

počíná běh lidské učenosti. Sotva přestanou být nohy bosy, začnou hráti s námi divné losy. Ten, kdo na krku má asentýrku,

táhne číslo na papírku, kteréž rozhodnout má málem, má-li v Rakousku být generálem. Lutristka u kolektury

s reškontkou má svoje túry, anť shledává vždy po tahu na Vídni, co hrála na Prahu. Větší hazardníci poměrní

mají losy státní, úvěrní, avšak mnohý seznal z nouze, že to také papír pouze, ceny málo kupecké,

zvláště měl-li losy turecké. Jiné papírové pohromy rozličné jsou diplomy doktorské, i ty, co „čest“

přinášej' nám od spolků i měst, nebo z výstav světových za pár „divů“ hotových. Dále dvojí patenty:

jedny pro pány lajtnanty, druhé pak pro fabrikanty na lecjaké nové vynálezy, šrouby, nebozezy,

inkousty neb fermenty; jenže poslednější (patenty) bývají prý celkem výnosnější než ty prvější.

Od spoda též papír „čistý“ jsou tak zvané „gážní“ listy, na něž pijavice známé dosti půjčují z křesťanské útrpnosti –

toť je stará vesta! na sto dvacet ze sta... Nejmilejším vojáčkům chudáčkům

bývá papír „obšíd“ zvaný, zásluhami jejich o armádu zpřed i vzadu celý počmáraný;

na nějž často čeká, s toužebností po něm heká mnohá Báby nebo Katy, jíž pan frajtr andělský

slíbil jest stav manželský, jen co vojně ukáže prý paty. – U civilu, tím jsem jist, domovský moc platí list

nebo pas též zánovní nebo knížka vandrovní – ježto bez nich nesnáze dělá vyjít sobě za hráze.

Mnoho mutací dělaj' často listy oddací a pak smlouvy svatební, zvlášť kdy šalební

snové lásky změní nebeské znamení „panny“ pozděj v „štíra“ – což je „brr“, jak nikdo neupírá.

V občanském životě podnes se na papíře blýskaj' koncese politické, živnostnické, archy konskripční a kontribuční

na daně i lístky exekuční, i vše jiné – konstituční co kdy blaho s sebou přinese. Hercův kontrakty v té míře

bývaj' nejčastěj jen na papíře; za to velmi potřební lístkové jsou honební pro sváteční naše střelce,

jimžto na vzdor zajíci, pálení to kubíci, skáčí na mezi jak o veselce. Příšerné vždy „cifrfláče“

mívaj' rozsudky a zatykače a pak na podlouhlém kvartě lístky úmrtní a „parte“. – Avšak s tím radš „requiescat“,

za to nebude mi nikdo tleskat – pročež, bych vám nestrh' moldánky, veselejší spustím zpěvánky. Papír důležitý silně, prudce,

povznešený bez míry nade všecky jiné papíry, na příklad, je taková „lážová“

otomanská konstituce, po níž veškerý svět kýchá, až až u srdce ho píchá! Právě akorát

napadá mi na to konkordát, encyklika, syllabus o nemylnosti a víře, jež jsou též jen na papíře,

jak dosvědčí každý bakabus. Ještě jiné pěkné věci na papíře shledáváme, (všickni zde jste svědci!)

Vyjmenuji zběžně jen, abych nestrávil s tím celý den, ty, co nejvíc známe: zákony a výkazy,

armádní i rozkazy, vrchnostenské vyhlášky, listy na daně a přirážky, zjevné, tajné cirkuláře,

reskripty a kalendáře, úřední i jiné plátky, v nichžto bývaj' zajímané hádky, spisy soudní i privátní,

akty, účty advokátní, bankovky a státovky, akcie a „krachovky“, o nichž by se dalo psát,

až by zůstal rozum stát – – to vše – nepodobno k víře – bývá na papíře, aniž on se třese,

že snad studem protrhne se, aneb že se pod tou tíží rozeklíží... Ne dost na tom, moji drazí,

až mě zima mrazí, pomyslím-li sám, co zde toho ještě mám, čeho malilinkou

musím tknout se aspoň zmínkou. Představte si kupecké jen listy a těch psaníček druh jistý, jež zní zcela jasně

a tak krásně: „To a to zde vězí ve kníze, pročež hezky brzy peníze! S úctou, v ten či onen den – váš N. N.“

Co mám teprv říci o tom statisíci psaníček těch blahosklonných, růžných, libovonných,

jichžto různý pravopis bývá dosti špásovitý kdys? Jedny, divnými co kliky háky psány bývaj' na vojáky,

počínajíce vždy třemi „kanci“: „Znejmilejší Pepi nebo Franci! Nastokrát tě pozdravuju, líbám, doufám a vynšuju,

vědomost ti dávám a zůstávám až až na Volšana tvoje věrná Anna.“ – Jiné vybranými slovy celkem totéž poví,

jenže mluvou hledanou, nezřídka i vázanou, v nížto se pak hemží růží, perel, zlatých klenotů,

cukrlátek, piškotů, že bys dostal z toho husí kůži! K těm se družívaj' i místy památní ty listy,

na nichž kámen omšený s vrbou truchlící aneb šilboch zbořený s práznou lavicí,

mají býti obrazy lásky horoucí i výrazy. Hnedky po tom přezázračné přijdou modlitbičky,

obrázky, písničky jarmarečné, nemoci jež zažehnávaj', milost s nebe přivolávaj'

na slabé lidičky. Dlouhé procesy nechci dělat s partesy, znáť je v světě každý

jako z novin nejnovější vraždy; malé brykule nadělaj' mi divadelní cedule; kdo se na ulici otočí,

tomu s všech stran bijí do očí, jenže málo z nich se ziskne: lhou též, jak kdy tiskne! Známy jsou i programy,

plakáty a velké reklamy rajterácké – bum! bum! bum! zvoucí veleslavné publikum na obzvláštní „voršteluněk“,

samý „lenc“ a „špruněk“! Známé špekulace tištěné jsou gratulace, na nichž za pár floků

k jmeninám, k novému roku houf je štěstí, blaženosti, zdraví i spokojenosti v nejhojnější míře –

ovšem též jen – na papíře... Minu lístky jídelní, hospodští jež citelní hostem dávaj' k hledání

toho, co už není k dostání; přejdu adresy a visitky, nálepky a vignetky, jimiž, když je láhev naplnína,

křtí se bohaprázdná vína – načež zastavím se maní u karet – těch k hraní. Jest to papír obludný,

mnohdy velmi osudný, jak had lesklý, hladký, jako Jidáš sladký, němý jako pěna,

věrný jako – žena. Po stolech kdy skáče, mnohé oko stranou pláče, mnohé tam i tady

dítě píská hlady, jehož táta „hop!“ křičí a je – „trop!“ – – Avšak nechme toho –

neníť rozumu v tom mnoho. Další z papíru jsou předměty mÓdní límečky a manšety, ježto bývaj' hejskům leckterým

prádlem takřka veškerým; opominout nesmím tapety, stěny španělské a „papety“, balonky a lampiÓnky,

jež se z papíru též robí, svět náš více méně zdobí; dále ještě taky známé dětské „draky“ –

mimo mnohé jiné, v hlavě co mi nestraší teď právě... Nezbývá než věcí tré, jež chci ještě vytknout v krátce,

než se skončí moje deklamace: to jsou pro chytré špačíčky i kosy papírové nosy,

jež té výhodě se těší, chce-li nás kdo za nos vodit neb nám bulíka naň věší, že se dají jednoduše shodit;

dále pro mudrce, cápky bláznovské ty čapky, v nichž si může každý málem myslit, že je bláznův principálem,

a konečně různé podoby, ozdoby i barvy, lži a falše vrcholy, klamu symboly,

moudrosti té květ, za níž skrývá bláznovství své svět: škrabošky či larvy – – Ejhle, co vše papír jest

i co dovede on snést! Protož sláva mu a čest!!