U dveří mladé dívčiny
tu snažně žebrá kdosi
a z důležité příčiny
o malý dárek prosí.
Řka: „Chuďas jsem, Ó dívko má,
a sám hle světem spěji;
zlíbá-li hubinka mne tvá,
pak, věř, hned pookřeji!“
Leč diblík na to spanilý
dá místo dárku rady:
„„Styď žebrat se, můj rozmilý,
jsiť ještě příliš mladý!““