Plyne oblak, plyne
po nebes hladině.
Co as v sobě kryje –
kdož to tuší, čije?
Snad v něm anjel letí
se zlatou perutí;
nese lidstvu spásu,
blaho, mír a krásu?
Či to války běsi
znovu lidstvo děsí,
vlekou mor a hlady
s sebou světem všady?
Nese jemnou vláhu
sprahlým květům k blahu –
či snad sadům v bědu
zhoubné spousty ledu?
Prodere se z něho
slunka svit zlatého –
aneb rudé blesky
na klikaté stezky?
Vyjasní nám v záři
bledé Luny tváři –
či ji zastře stínem
děsným nad zločinem?
Miláčku snad v dálný
kraj vzdech nese žalný –
aneb synu sladký
pozdrav drahé matky?
Co as trousí v letu?
Vůni vzácných květů –
či snad teplou krví
synů zemi mrví?
Co as viděl horem?
bratry mroucí sporem,
či spíš blahou shodu
mohútného rodu?
Co as slyšel v spěchu?
Nářek bolných vzdechů –
či spod blaha věnců
jásot uvolněnců?...
Plyne oblak, plyne
po nebes hladině.
Co as v sobě kryje –
kdož to tuší, čije?