Pěj, Ó muso, se mnou v shodě
o té nejnovější mÓdě,
kteráž monstrésní co zjev
satyrikům pije krev!
Za všech dob, co odplavaly,
ženy lecos na se braly,
ale nejkrásněji, hleď,
vypadají přec jen teď!
Buď jen, světe, hezky tichý,
nepukej mi hnedky smíchy,
až ti začnu malovat
vše dle pravdy akorát!
Abych vzal to hezky s hůry,
začnu přímo od frisury,
kteráž nic jiného než:
nová babylonská věž!
Do jaké to výše hnáno,
co tam všecko nastrkáno –
v mnohé, bez vší legrace,
vězí celá matrace!
Na tom, nad hnízdem jak ptáče
třepetá se, lítá, skáče
přepodivný klobouček
nad svatým jak obrouček.
By to bylo „magnifikr“,
viz, hle, na nosíčku „cvikr“,
skrz nějž – (svět ať nešidí!)
dáma pranic nevidí!
Na krčku pak límec bílý
s černou páskou roztomilý,
s věrností jenž opičí
po mužských se rafičí.
Na to přijde zdoba ženy,
poprsí, ach, božské ceny –
o němž poví tobě víc
firma „Pick a Winternitz“.
Nejkrásnějším vynálezem
však, nechť nesem to či vezem,
krása nad vše veliká
nynější je tunika!
Z předu hladce tělo kryje,
trpíc řecké na linie,
za to koncentruje vzad
hlavní sílu všech svých vnad.
Pohlédněm též na botičky
s vysokými podpatníčky,
v nichžto chůze těžká sic,
za to ale pěkná – nic –
a jsme v spůsob takový
s celou mÓdou hotovi!
Není sic to mÓda blahá,
za to ale notně drahá,
jak vám řeknou manželé,
otcové a ctitelé.
Protož pozor na užitek
z moderních těch Barnabitek!
Běda tomu, kdo má syna! –
Chval každý duch Hospodina!