Měsíc svítí právě v kalendáři,
městské lucerny pak plynové
do příjemné noci červnové
magickou svou vylévají záři.
Tu jde občan odkads z besedy,
zadumán ni před se nehledí,
domů spěchaje co manžel chrabr,
až tu – bác! – udeří v kandelábr...
Náraz byl tak silný, že až sklo
z lucerny se vůkol roztřísklo.
Strážník bdělý obci v záštitu
ptá se po jménu ho, po bytu,
a že občan neplatí hned škodu,
zavedena pře s ním po průvodu.
Nález sem a rekurs tam
vzdor všem du- a replikám
nejvyšší soud uznal syna
vlasti přec jen za nevinna –
a to proč? že jak se shledalo
a co přilehčilo nemálo,
na kandelábru prý k spatření
výstražné nebylo znamení!