Když se večer na ty hvězdy
na nebi tam zadívám,
čtveráckého cosi vezdy
sobě o nich myslívám.
Jářku, jsou to kahánečky
andělíčků k líbání,
při nichž svlékaj' sukenečky,
když se chystaj' ku spaní.
Když pak náhle ta neb jiná
zmizí, jako by ji sfouk' –
aha, myslím, už zhasíná,
by ji nikdo neokouk'.