Kapucín kýs, šelma šlakovitý,
hádal se kdys s otci jezovity,
na něž, jak se zdálo,
svrchu měl nemálo.
Jako soupeř statný,
přeudatný,
odrážel jich šípy
svými vtipy,
že až jiskřilo se kol –
každé slovo takřka karambol.
Když ti černí páni
chabli pak už v nabírání,
nezmohše se výhru na jakous,
kapucínův obrali si vous,
řkouce: pravda-li to skrzkem,
že byl Jidáš Iškariot zrzkem?
„Nevím z paměti,“
kapucín jim chladně odvětí,
„to však nezvratná jsou pravdy slova:
že byl z ,tovaryšstva Ježíšova‘“...