Na bílé pláni sněhové
nekvete žádný kvíteček,
a já přec Vám dnes přináším,
rodiče drazí, věneček.
Ty kvítky, z nichž je uvitý,
neodkvetou a nevadnou
a jejich krása krásnější
nad jarní růži převnadnou.
A nade všecky kvítečky
květ jeden skví se – láska má,
co citem úcty, vděčnosti
v mladistvém srdci plápolá,
Ó, přijmětež ten dáreček,
nejhezčí srdce kvíteček,
oblažte láskou duši mou,
ať žijem dobu blaženou.