Jako luna bledolící
po blankytu chodí,
hvězdičky tam kmitající
za sebou hle vodí:
tak i ty po Praze celé
s večera chodíváš,
lajtnantů hvězdičky skvělé
za sebou vodíváš.
Krásná jsi ty panna,
pravdě čest buď vzdána;
ba vypadáš v skutku, drahá,
jako „malovaná“.
Jako perly skvoucí
jsou tvé bílé zoubky,
dej jen pozor, abys
neztratila – šroubky.