Kdys Mílek, chtěje ostrý šíp
svůj na lučiště klásti,
si prstík při tom pouskříp'
a octnul se tak v pasti.
Mne o pomoc pak žebronil,
já čul však, kam to čelí,
že, kdy bych prst mu uvolnil,
hned první po mně střelí.
A proto dím mu: „Trest si měj!
jeť plna tvoje míra!
Podruhé prst svůj nestrkej,
darebo, kde se svírá.“