Národe můj holubičí,
proč tak pokojně se díváš
a tak klidně se usmíváš,
když ti závist v oči syčí?
Národe můj beze žluče,
proč to snášíš ve svém bytu,
když tě cizák beze citu
drzou pěstí ve tvář tluče?
Hněvem proč tvůj zrak neplane,
když tě tupí, pomlouvají,
když tě šlapou, Tobě lají? –
„Ba, to věru nevím, pane!“