Má milá.

Má milá – aťtě nejsem zdráv! se sličně nese jako páv a bez špetku a klamu zastíní mnohou dámu

i pyšnou panskou dceru – ba zlatohlav slušel by jí věru – věru! Má milá – to je krásy květ,

žeť rovné nemá šírý svět, a kdo k ní blíže kročí, ten nechá na ní oči a láskou pak se moří –

ba v srdci zdeť zlý mu plamen hoří – hoří! Má milá – to je dívčice, jak rejsovaná kraslice,

již v horoucí své lásce dala jest o pomlásce milenci nebi země – – Ach kněžice,

skloň se s trůnu ke mně – ke mně!