Kterak bychom mohli v srdcích
svých se dnes tak radovat,
nemohouce Tobě, otče,
z hloubí duše blahopřát.
Nehodni bychom Tvé lásky
byli, Tvé i něžnosti,
nehodni těch slzí, jež jsi
ronil (lkala) o nás v starosti.
Ano, se srdci vděčnými
spějem Božstva ke trůnu,
prosíce, by udělilo
Tobě zásluh korunu.
Aby nebes požehnání
s Tebou dlelo v skrytosti,
na života dráhu Tobě
stlalo růže radosti.