Lékař divadelní
přišel k herci churavému,
aby sáhnul na puls jemu;
oba páni pravidelní
byli spoluhráči preférance
v „Café français“.
Doktor bez hluku
vezme nemocného za ruku,
vytáhne své hodinky
ukazující též vteřinky
a pak při tom jejich „ti – ti“
jme se čítat takto žilobití:
„Jedna – dvě – tři –
čtyry – pět – šest –
sedm – osm – devět – deset“
a pak pokračuje dál:
„spodek – shorek – král –“
Herec radostně pak volá,
skákaje truc tajtrlíka:
„Hola! hola!
toť mám výhru zhola!
Devět štichů jako trám!
Vy pak, doktore, jste tam!
napište si pěkně pumrlíka!“