Hezčího pohledu
v dešti a v bouři
není nad chaloupku,
z nížto se svítí,
z nížto se kouří –
to každý cítí!
Uvnitř tam ženuška
rozmilá, švarná,
kol krbu pobíhá,
večeři strojí,
jak se ti zamíhá,
spěch tvůj se zdvojí.
„Nechť stojím nebo jdu,
modlím se, pracuju,
vždy srdce zpomíná
na tebe, drahá!“ –
V krbu žár zhasíná,
v srdcích se zmahá...