Co den čteme v novinách
strašlivé ty, děsné události,
z bídy kde a zoufalosti
v těch či oněch končinách
ten neb onen nešťastník
násilím si, bohužel či bohudík,
otevřel sám bránu do věčnosti.
Také já cos podobného vím;
chcete-li, bez přívěsků
všech i příměsků
prostě to dle pravdy vypovím.
Na Smíchově
dělník jeden chudičký,
v továrně jenž býval Ringhofrově
mrzut celičký
na vše hubuje i resonuje
proklínaje bídu svou,
ostatní i psotu zlou,
hladová jako chrt,
volá: lepší smrt
nežli život taký všelijaký!
Na to přišed domu k večeru,
obklopen tu ženou, dětmi svými,
jak on bědnými a hladovými,
mlčky chopí břitkou sekeru –
a než zadržet mu možno rameno –
ha! až hrůzou chví se koleno
při té strašné zprávě –
takřka hravě
schvátiv smrtonosnou zbraň
pevně v dlaň,
rozpoltí tu ženě – –
dříví poleno!...