U všech všudy! výsledek to skvělý! Rád bych věděl, jsem-li ještě celý, anto po roce tom přestálém vracím k vám se v stavu zoufalém!
Hrůzou nad tím každý ztrnout musí, co vše ten náš český humor zkusí; ký div, že se s chutí dává v skok, když byl šťastně přečkal celý rok.
Jeť to, drazí, věřte, pravý div, že jsem dosud zdráv a živ! Nejprv honili mne z místa k místu redaktoři žertovných všech listů,
jimžto, an jsem těžkou obuv zul, šťastně na dobro já uklouznul. Celé leto jsem pak zpropadeně divně strávil na hradbách v areně,
kdežto, což je věru moje smrť, častokrát jsem zmok' až na padrť! Tamtéž – proč by se to zapíralo? fraškářů se kolik o mne rvalo;
herci, co jim stačil fundus jen, maltretovali mne den co den, ba kýs veršotepec, pravý kat, do kupletů chtěl mne rozsekat.
Nic však naplat – bůh to nechtěl mít, a tak souzeno mi dále žít. Na to, postaviv si náhle hlavu, do Vídně jsem zajel na výstavu,
odkud mne však – vedle příčin jiných – vyhnaly jsou na výstavních skříních našich vlastencův (těch od kdysi!) překrásné ty „hochdajč“ nápisy.
Přečkav „krachu“ tam i události v celé hrůzyplné velebnosti, vrátil jsem se s „Maria-Josefem“ přes Čerčany šťastně opět sem,
kdežto, proti všemu humoru, strany vidím opět ve sporu a kdež pro samou mne kratochvíli ze „zábavních“ spolků vyloučili.
Já však, tvrdá česká palice, zasmál se jen tomu velice; vždyť pak zkusil jsem již v světě víc, že až hrůza říc'!
A přec nedělám si z toho nic! Vzdor vší novopanské robotě, vzdor vší starosti a trampotě, navzdor všemu tomu požehnání,
co se na nás Čechy s hůry sklání, navzdor počasí až k zbláznění, krkolomnému i dláždění, egyptské tmě v našich ulicích,
dryaku v plzeňských pivnicích, vzdor vší jiné zlosti, mrzutosti, jakéž u nás věru do sytosti a jež bují veřejně i v skrytu –
navzdor všemu tomu blahobytu, jímž tak utěšený kyne stav: dosud živ a dosud zdráv v plném bujarosti květu
jevím já se celičkému světu, svědectví což slavné, jediné: humor náš že nikdy nezhyne! Také zde chci opět dále žíti
s ostatními v družném sloučení, stejným krokem stále s nimi jíti k cíli společného snažení: Bychom přese všecko protivenství,
jakéž osud v cestu klade nám, důstojné a milé domovenství upravili českým uměnám!
Cookies on Poetry Cove