Kočí nechal na ulici
k vůli breberici
koní spřežení stát samo,
na co je, jak známo,
velká pokuta;
v tom však zmerčí
to ještěrčí
jakýs filuta
a chce toho použiti,
by se moh' zas jednou dobře míti.
Prásknuv do koní,
hledí ujet s nimi k ďasu,
k čemuž nedopřeje mu však času
Nemesis, jež v tom ho dohoní.
V krátce spravedlnosti tu páže,
vulgo policejní stráže,
zločince má oba v pasti,
toho, co chtěl pít, i co chtěl krásti.
Když pak podle práva
odsouzeni oba přísně dost,
zloděj takto slyšeti se dává:
„Toť je podivná spravedlnost!
Jeden trest má za to brát,
že prý nechal koně stát,
sám že odjechal,
druhý, že je státi nenechal!
Je-li pak kus rozumu jen v tom?
Kýž to hrom!“