Znáte krásu dívek z Judy?
vyhlášena jesti všudy;
jemná pleť, havranní vlas,
stinné loubí temných řas,
oko snivé, malý ret,
plný, jako růže květ,
zoubky jako perel řad,
celá bytost plna vnad:
tak jest dívka z Judy vám –
věřte mně, neb já to znám! –
Na pohovce Sarah sedí,
zamyšlena v dálku hledí.
U nohou jí harfa leží,
jejíž struny ruka svěží
dříve byla hladila,
k ňadrům teď zabloudila.
Sličná Sarah lásky muku
cítíc tiskne k srdci ruku,
její duch pak v dálce dlí,
v miláčkově obydlí;
čeká již, až zavře krám
a k ní přijde záhy sám.
V tom tu všecek vyjevený,
hněvem krutým uzarděný
kochánek se k Sáře blíží,
krásnou hlavu k zemi níží.
Jedva že jej děva zočí,
uleknuta bystře skočí
jako rychlonohá laň –
s láskou zavěsí se naň –
horlivým pak šepce žalem
purpurových rtíků ston:
„Gotts Wünder, Herr Jerusalem,
habn's g'macht e schlechte Spekülation?“