Když byl mne všude provedl
mnich zbožný po klášteře,
pak chutě s ním jsem zasedl
ke stolu u večeře.
I dím: „Je to tu krásné vše,
i milo jest tu býti,
ba věru, že musíte zde
jak v ráji zrovna žíti.“
Leč zbožný otec zavrtí
netrpělivě hlavou:
„„Nezmůžeme se do smrti
zde na blaženost pravou.
Dva scházej' k tomu důvody,
to nahlédne i slepý:
za prvé vyšší důchody
a potom – hlubší sklepy.““