Dobré pivo pít a chválit, po galánsku za ním pálit – nechť si kdo chce co chce šeptá, to dovede každý brepta!
Ale jiná věc je, páni, dát se do vychvalování ledajakés špatné bryndy, břečky, slivky, cilifindy!
To kdo v světě dokáže, musí mít moc kuráže! A já, ač se dotýká bolně mne zlá kritika,
jako pravý Herkules vážím odvážnou tu věc! – Proč má vlastně znenadála špatnému znít pivu chvála,
to je snadno k rozluštění, nebť to všeobecně známo, dobré že se chválí samo! Proto žádné pohoršení! –
Špatné pivo může vstávat na kantora samého, onoť učí rozeznávat dobré nás tu od zlého.
Ono učí Boha znáti, modliti se v každý čas: „Pane Bože, rač nám přáti říznějšího truňku zas!“
Ono učí rozjímání o věcech tu pozemských; mnohý vzdych' už: „K zmrtvých vstání pár jen pravých plzeňských!“
Avšak nejen pobožnostem, jiným také učí ctnostem: především trpělivosti a pak moudré spořivosti.
Kdežto pivo dobré svody své jen řídí do hospody, ba, co skutek je už známý, ze svatých i dělá flámy –
jeví špatné lepší mravy; napravuje bludné hlavy, odučuje ludračení, hříšné vede k polepšení,
otce vede k dětem, k ženě, syna k matce – notabene! s hlavou sice prázdnější, za to s kapsou plnější!
Vůbec vše, co bujnost dělá, z hříšného vyhání těla, s rozumem pak učí v shodu oceňovat – čistou vodu.
Pravda ovšem opravdivá, že se tvůrci sladu, chmele a pak vynálezci piva ostuda tím děje „vele“ –
avšak lepších výsledků většina to k posledku přec jen všecko převáží, jak vám hnedky dokáži.
Či by se mi nepřiznalo, že se u dobrého piva moc už lidí od jakživa sepralo a pochroumalo?
Špatné hlásá samý mír – v jeho znaku není „štír“, onoť všecky, kdož je pijí, učí krásné harmonii,
neb u špatné holbičky lidé jsou jak ťopičky; nechť si „Staří“ nebo „Mladí“, nerozkřičí, nerozvadí
se, leč svorně záhy už domů jdou – jak jeden muž! Také nelze pozapříti, pivo špatné lidem spolu
že jen prodlužuje žití, anť v něm méně alkoholu, méně líhu škodného, nežli v lůně dobrého.
Mimo to, kdež dobré lení, otupuje rozum, cit, je s to špatné spůsobit hrdinské i rozčilení,
což je věcí fedrující, zvlášť pro národ bojující! – A tak dále, a tak dále špatného ku piva chvále. – –
Čechové my zde i jinde odjakživa tonem v „bryndě“, ač to naší vlastní vinou, že si nevaříme jinou;
pereť se tu dosavad, jak je známo, s chmelem – slad. Kdyby k jednomu se cíli oba svorně uspojily,
moh' by z toho trunček být, že by bylo radost pít a žít! Ale což to platno všecko – když jsme ještě národ děcko!
Cookies on Poetry Cove