Hoj ty česká omladino
bujará,
ryzá jako české víno,
fešná, jak tvá čamara –
slyš tu moji tichou píseň,
jež mi s duše sejme tíseň,
slyš mě, slyš,
v srdce si to vpiš!
Pamatuj vždy, že tě zrodil
český kraj,
jejž Bůh v roucho krásy odil,
učiniv z něj zemský ráj;
nezapomeň, že jsi dcerou
matky, jižto dravci derou;
spěš, ó spěš,
matku v hoři těš!
Vynalož svou všecku píli,
uč se, uč,
na chrám osvěty z vší síly,
dokud uzavřen ti, tluč;
všecky srdce, ducha dary
v květ by rozvily se jarý,
péči měj,
o svůj věhlas dbej.
Kněžím u oltářů vlasti
přisluhuj,
neleň s nimi žertvy klásti,
vlasti vděk si zasluhuj.
Hleď, by matka vlast přemilá
svobodna a šťastna byla;
služ jí, služ,
v lásce k ní se tuž!
Pamětliva buď vždy otcův
pracovných,
jenžto svedli mnoho bojův
krvavých a rekovných;
kdyby vrah se dral k nám smělý,
matku zastup svými těly,
braň ji, braň,
vraha k smrti raň!
Nedbej lichých her a lelků,
čiň se, čiň,
pomni, že jsi dílem celku,
potomek že’s Libušin.
Na dědičné naší roli
pracuj, jak z nás kterýkoli–
matku slav,
blaha chrám jí stav!