Hle, zavřelo se hřmějíc rudé moře
a faraón jak slunce v bezdno kles’,
a jeho voj jak hrdých palem les,
i zlaté jeho vozy, bílé oře,
vše utonulo při krvavé zoře,
a s Israelem jásá divý ples,
že podrobený vítězem jest ’sléz,
že skončeno to staré, dlouhé hoře!
Tu zasáhli též andělové v strunu;
však bouř zadula od božího trůnu,
a velký hlas jim kázal mlčení:
„Kdo odváží se o radosti pěti“ –
tak tázal bůh se v bouře dunění,
„když na dně mořském leží moje děti?“