Smutno je mi, bože můj,
jako v poli hruši,
tesk a úzkost přebývá
v žalostné mé duši.
Ptáci aspoň, bože můj,
prozpěvují v hruši,
ale němo k zoufání
je v mé pusté duši.
Přeješ slunce, bože můj,
osamělé hruši, –
nezbývá ti paprslek
pro mou temnou duši?
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.