Díky, ó díky,
harmonické musy
za zpěvu dar!
Vždy lidské styky
hlavou Medusy
nesly mi zmar;
Vaše však hlasy,
z Hymettu rosa,
spasily mne!
Noha sic bosa,
bez lauru vlasy
po zápasu dne,
žebrák jen sedím
na stupních chrámu
kde aedi se ctí,
přec v síň jejich hledím
kde trůn jejich z plamů
paprsky dští!
Z ambrósických hodů
kus bájného chleba
přec padl mi v klín,
a že z jejich jsem rodu,
ač poslední třeba,
přece jen vím!
Co tedy mi ryky
profání jsou luzy,
co její svár?
Vám díky, ó díky,
harmonické musy,
za zpěvu dar!