Horo, horo vysoká,
proč mi v cestě ležíš?
Vodo, vodo hluboká,
proč mi v drahu běžíš?
Přes horu bych letět chtěl
k duši svojí drahé;
oči kéž bych líbat směl,
oči její smavé!
Proč se, oči, smějete,
já když žalem zmírám?
proč se jasně skvějete,
já když slzy stírám?
Horo, kéž jsi hrobem mým,
horo s temným lesem;
vodo, kéž jsi krovem mým
s věčným vln svých plesem!
Odpočívat v pokoji,
horo, chtěl bych v tobě,
dřímat, vodo, ve tvojí
vlně, v chladné kobě.
Kdyby tam jen svítilo
věčné očí světlo,
co mě rajsky vznítilo
a mě k smrti zhnětlo!