Noc něco tají, vlahá je a lunná,
kol mojí loďky vlny usínají...
Snem divným cítím prázdno svého lůna,
a lilje, lilje všechno prolínají...
Kol mojí loďky vlny usínají,
v mých ňadrech nápěv neznámý se vzbouzí,
a lilje, lilje všechno prolínají,
jich loďka plna, ňadra v ně se hrouží.
V mých ňadrech nápěv neznámý se vzbouzí,
ty lilje toužné tělo vláční, teplí,
jich loďka plna, ňadra se v ně hrouží,
a tuchy zvolna blahá víčka sleply.
Ty lilje toužné tělo vláční, teplí,
prašníků příliš dráždivé jsou pely,
a tuchy zvolna blahá víčka sleply,
jak někdy stává se mi při koupeli.
Prašníků příliš dráždivé jsou pely!
Mdle sladká bolest vykřikla v mém lůnu!
(To posud nestalo se při koupeli!)
Aáh... Kdo to?!... Slábnou vlny jeho člunu...