Ať život hrubým výsměchem
sny moje oděje,
ty přec mi věrnou zůstaneš,
jak fénix z bolu povstaneš,
má svatá naděje.
Ať koráb mojich ilusí
se do tmy poděje,
ty zlatou hvězdou budeš plát,
jak plachta vzdmutá nad ním vlát,
má svatá naděje!
Ať srdce moje orosí
krvavé krůpěje,
mne tichou rukou pohladíš,
a soucitným mi hlasem díš:
Jsem tvoje naděje!