Celý život jsem se tázal
zaklet tajné do vědy,
věčnost tisíckrát jsem svázal
útočnými pohledy.
Byla něma. Neodpoví,
co je skryto pečetí,
pod tvým zrakem, tvými slovy
nepřestane mlčeti.
Nad tvou rakví chystala se
přerušit své mlčení,
když jsme v slunce plném jase
stáli nad ní zničeni.
Nepřerušila je ale
v mramor tuhnouc pomalu,
žárlivě by střehla dále
tajemství své neskonalé,
přeosudnou smrti kabbalu.