V.

Vychází slunce. V jeho třpytu rozsvěcují se hrany štítů. Bez hlesu stojí ulice.. Málokdo přejde, nikdo skorem.

Je časně. Nízko nad obzorem tkví bledá stopa měsíce. Hanel jde z města, semklý, tknutý, z rovnováh těžce vyšinutý:

Zasíti musí nová pole, ozářit, připnout aureoly! Něco ho nutká, tíží, bolí.. Vystoupil na stráň. – Město dole.

Osudnost cítí, nezbytí dát novým věcem svítiti, zvěčnit se nyní, na výši, posledním bohům stavět chrámy,

vyplnit drahocenné rámy, nejvyššímu dát nejvyšší! Nemůže dál jít, slabý, zdolán, jakoby cizí, nepovolán!

Ta píseň čeká.. Musí vzplát, ovládnout, zajistit svou radost, přítomným údělům dát zadost, zorganisovat nový stát!

Dnes pokreslí netknutou běl, vkročí, kam dřív jen zírat směl, podřídí, určí, odmění, znesmrtelní svou radost, změnu,

oslaví ji, svou lásku, ženu, dá všemu podklad umění! Předsevzal. – Slunce, pláně, domy, obydlí její: Chápe, zlomí! –

Pak ona, celá, vroucí, čistá, odvahy její, její přání, polibky, slova, milování, zápasy, trýzně: Její busta!

Vyrovná nenadálé spory, přemění v světlé metafory, podloží sochu; poslední sny, které sem tíhnou, rychle zvedne

a na podstavci v čáře jedné rýsuje nadpis svatý, přísný. Dál! Svobodu svou, ozdravění, vzkříšené mládí vidí, mění,

dekoruje a věnčí si, opuštění morových krajů, přijití do neznámých rájů, šťastnější, nové praemissy.

Svůj portrait kreslí, jak je nyní, lomené tahy vede, stíní, chápe svou slávu, cení ji, legendy přešlých nemocí,

oblouky dnešních emocí hněte a k odám rozvíjí. Nechává obě plastiky, jde svést boj hlavní, veliký,

dny poslední vzít, korunovat; společný život, jejich říši, co souhlasí, co tříští, liší, chce uvědomit, přijmout, skovat.

Probírá všechny historie, začátky, schůzky, elegie, strojenou lásku prvotní, pak obrat, jeho zachránění,

vášně a muka, opojení, rozkoše, krásy, chvíle s ní. – Lad! Život! Láska! Renaissance! Závratné rytmy, soujmy, stance,

stmelení velkých, hutných desk.. K těm výškám stačí, odpovídá, je dovršena pyramida – Poslední rozmach, úder, blesk!

Zvítězil! – Nyní teprv celý, dovršen hotov! Zchuravělý odstoupil s trůnu, teď se vrací uzdraven svěží. Znovu žije,

skládá své přímé poesie, mlád přistupuje k nové práci! Zpěv končí. Ještě finale.. Kde jsou tvé lásky bývalé?!

Ni slova. Bolest vzplála by! – Zde konec! Píseň nesmí dál: Můj Hanel básnil, miloval! – Vesluju tiše po Labi.