Já neviděl tě nikdy dosud
a přece tebe miluji,
co je můj ubožácký osud,
co pouta, jež mi ukují,
co je to vše, když mohu zříti
ach jenom zrakem duchovým
tvou nekonečnou hlať, jež svítí
a plane jasem kovovým.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
ODA NA MOŘE (II.) · František Zavřel · Poetry Cove