Hle útok! Útok! Stále on!
Jsi sražen? Útoč znova! Cíl,
jejž ssálo zraků milion
a který tebe tolik spil,
padne ti v kořist. Umění,
jak chce je tento okamžik,
ach nové! syté! Šíleni
je uchopíme, nebi dík!
Co je to ale? Jeden ton,
jenž zhasne, sotva tiše vzplál,
rozlitá flétna, puklý zvon
a oři času letí dál.
Proto že jsme tu? Jaký klam!
My, muži! Muži! Kdo to dí?
By zítra hlupák řekl nám,
že se mu to již nehodí?
Ó nikterak! Je cosi víc,
co skutečné jest jedině,
co šlehajíc a zpívajíc
nás opojuje nevinně.
Jediné žhavé vlastnictví,
jež uchopme, ach, věřící:
to ženské nohy, jež se chví
s planoucích retů dvojicí!