Zmizela jako pohádka,
jako vzpomínka přesladká,
jako píseň, kterou slyšíš znít,
zborcené harfy tón, zapadlé hvězdy svit,
zpěv, který pastýř píská na šalmaj,
zhaslého ohně dým, ztracený srdce ráj.
Ubohá Miládka!
Byl pozdní večer, druhý máj...
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
II. 2. květen 1938. · František Zavřel · Poetry Cove