Slyš kletbu, kterou ve tvář vrhám
zlotřile pusté hříšnici,
škrabošku tvoji dutou trhám,
kterou sis vetkla do lící.
Jsi strašna, nejsi vinna ale,
neb bůh (bůh-!) tebe ovládá,
jenž velkost popravuje stále
a protežuje hovada.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.